Zahradní rostliny
Charakteristika
Při výběru vodních rostlin věnujte nejvyšší pozornost hloubce vodní hladiny doporučené pro výsadbu a výšce nad vodní hladinou. Při výsadbě přímo na dno jezírka, si zjistěte, zda nejde o silně rostoucí rostliny, schopné zcela vytlačit ostatní vegetaci.
Nejvýznamnější vodní rostliny jsou lekníny. Hlavními kritérii výběru jsou barva květu, optimální hloubka a průměr listového kruhu. Vždy by měla zůstat větší část hladiny jezírka s volnou hladinou, aby jste mohli pozorovat vodní živočichy, odrazy na vodní hladině a umožnily leknínům a pobřežním rostlinám vyniknout.
Jako pobřežní rostliny u menších jezírek jsou vhodné pomněnka bahenní, kosatec žlutý, sibiřský a japonský (včetně jejich odrůd), skřípince (Scirpus) s barevnými listy, šípatky, modrásky, žabníky, prustka, puškvorec (raději jeho kultivar „Variegatus“), šmel, blatouch, vachta trojlistá a mnoho dalších.
U větších jezírek a rybníků můžete použít i větší rostliny – stulík žlutý, rdesna, rdesty, Lysichiton, Lysimachia punctata, šťovík koňský a orobinec širokolistý a úzkolistý.
K výsadbě v okolí jezírka jsou vhodné trávovité tvary, které jsou nejvíce spojeny s představou vlhkého prostředí. Vhodná je kombinace s rostlinami s velkými listy (bohyšky, Rodgersia, Astilboides), se špičatými listy (kosatce), kapradinami a patrovitými prvosenkami.
Morfologie
Rostliny ponořené (submerzní) a rostliny plovoucí mají většinu svého těla ve vodě (hydrofyta). Rostliny emerzní (helofyta) mají listy převážně na vzduchu.
Porosty vodních rostlin zabraňují rozvoji řas a sinic nejenom tím, že snižují koncentrace živin, ale že některé z nich produkují látky, které jsou řasám toxické i v nízkých koncentracích. Tyto látky byly prokázány u char a růžkatce.
Kořeny vodních rostlin jsou v půdě zatopeny vodou, kde je nedostatek kyslíku. Emerzní rostliny vytváří vnitřní pletivo aerenchym, kterým prochází vzduch z nadzemních orgánů, z listů do kořenů. Z kořenů prochází vzduch dále do zatopené půdy a okolí kořene oxiduje.
Mokřadní rostliny vytvářejí v oddencích velké zásoby cukru, které využívají zejména na jaře, než prorostou vrstvu sedimentu, detritu a vody, dokud vytvoří listy, schopné živit rostlinu fotosyntézou.