Rododendrony
Charakteristika
Stálezelené rododendrony patří mezi nejefektnější okrasné dřeviny našich zahrad a parků. Vynikají nejen nápadným květem, ale výraznou estetickou funkci celoročně plní jejich olistění. K jejich rozšíření v poslední době přispěla zdokonalená pěstební technika, kvalitní substráty a hnojiva a efektivnější způsoby rozmnožování.
Rododendrony patří do čeledi vřesovcovitých (Ericaceae). Zástupci rodu rododendron rostou v přírodě na severní polokouli, pouze jeden druh zasahuje do nejsevernějších oblastí Austrálie. Nejvíce druhů pochází z jihovýchodní Asie a Malajsie.
Rododendrony rostou v přírodě jako součást lesních společenstev, dosti často na samé hranici lesního pásma, hlavně v kyselejší humózní půdě.
Historie pěstování
Rododendrony neboli pěnišníky se objevily v zahradách západní Evropy již před více jak 300 lety, například rododendron chlupatý - Rododendron hirsutum v Anglii v roce 1656. První zámořský druh R. indicum byl dovezen v roce 1680 do Nizozemí z Japonska. První dovezené rostliny však uhynuly a druh byl znovu introdukován až po osmdesáti letech. Pro počátek evropského šlechtění měla zásadní význam introdukce prvních severoamerických druhů – R. nudiflorum, R. viscosum, R. canescens s opadavými listy a vonnými květy a neopadavého R. maximum. Tyto druhy byly do Anglie zavedeny Collinsonem na počátku 18. století.
Roku 1700 objevil Francouz Tournefort zakavkazský druh – rododendron černomořský (R. ponticum). Do Anglie byl tento druh introdukován Loddigesem v roce 1763. Francouz Michaux nalezl ve východní části Spojených států porosty R. catawbiense. Do Anglie byl tento druh dovezen Fraserem v roce 1809.
Z Ruska byly do Anglie dovezeny R. dauricum (1780) a R. luteum (1792). Koncem 18. století přivezl petrohradský botanik Pallas ze svých expedic na Sibiř neopadavý rododendron zlatý (R. aureum) a rododendron kamčatský (R. camtschaticum). Na Kavkaze získal R. caucasicum. Další druh – r. smirnowii objevil na Kavkaze Smirnov. V polovině 19. století procestoval další ruský botanik Maximowicz Amursko, Ussurijsko a severní Japonsko a popsal 10 nových druhů. Przewalsky získal nový druh rozšířený v Mongolsku – R. przewalskii.
Rozmachu nabývá šlechtění rododendronů po dovezení himálajských druhů do Anglie. Nové druhy zde objevily Angličané Royle, Wallich, Griffith a Wight. Většinu jejich sběrů zpracoval botanik D. Don.
Morfologie
Rododendrony tvoří v našich klimatických podmínkách vysoké nebo středně vysoké keře, nebo nízké až poléhavé keříky. Ve své domovině nebo i v optimálních podmínkách v Evropě dosahují i stromovitých
rozměrů. Listy jsou většinou stálezelené, ojediněle poloopadavé a velmi vzácně opadavé. Květy jsou buď jednotlivé, nebo po několika v řídkých nebo hustších okolících nebo okoličnatých hroznech. Květní
koruna je srostlá, mírně nesouměrná, pěti- až desetičetná, trubkovitá, nálevkovitá, zvonkovitá nebo kolovitá. Kalich je většinou pětičetný, může být zredukován, nebo složený až z deseti lístků. Tyčinek
je 5 - 20. Květy některých druhů voní. Plod je tobolka praskající od vrchu dolů. Dozrává pozdě na podzim nebo začátkem zimy. Drobná semena klíčí za 5 - 28 dní.
Půdní podmínky
Rododendronům se dobře daří v kyprých, vzdušných, humózních, mírně kyselých půdách (pH 4,5 až 5,8). Některé kultivary roubované na speciální odnož, například ‚Cunningam’s White‘ snašejí pH okolo 6,5. Většina zahradních půd v ČR má hodnoty pH vyšší, proto je nutné vytvořit pro rododendrony vhodné půdní podmínky. Nejlépe toho lze dosáhnout přípravou speciálního pěstebního substrátu a výměnou půdy. Jako základní komponenta pro přípravu kyselých substrátů slouží rašelina. Použít můžeme také komerční substrát pro pěstování rododendronů.
K rašelině nebo substrátu můžeme pro provzdušnění půdy přidat říční písek v podílu do 10 %. Pro výsadbu rododendronů v oblastech s neutrální nebo zásaditou půdou je nutno ji vyměnit nejméně do hloubky 60 cm a průměru minimálně 60 cm. Jámu můžeme po stranách vyložit textilií nebo fólií aby nedocházelo k promíchávání okolní půdy a nemohla pronikat voda obsahující vápník. Dno jámy musíme nechat volné, nebo ji můžeme vysypat pískem. Nejlepších výsledků při pěstování rododendronů dosáhneme výměnou půdy na celém záhoně do hloubky 60 cm, nebo vybudováním vyvýšeného nebo polovyvýšeného záhonu. Každoroční podzimní mulčování rašelinou ve výšce 3 – 6 cm zvyšuje pravděpodobnost zdravého růstu rododendronů a částečně eliminuje vysoké pH zálivkové vody. Další vrstva z drcené borky nebo listí snižuje výpar v letních měsících a pravděpodobnost vymrznutí v zimě.