Velkokvěté hybridy
Charakteristika
Na vzniku velkokvětých odrůd pěnišníků se podílí několik druhů severoamerického původu, zejména Rhododendron catawbiense Michx., jenž
vyniká odolností, mrazuvzdorností i pěkným vzhledem, a také druhy kavkazského původu, např. Rhododendron caucasicum Pall., jenž roste v přírodě v nadmořské výšce okolo 2500 m.
Historie pěstování
Křížení stálezelených rododendronů započalo v první třetině 19. století v Anglii. Nejdříve se patrně jednalo o křížence R. maximum, R. viscosum, R. catavbiense a R. arborum. V roce 1850 vzniká odrůda ‚Cunningam’s White‘ vypěstovaná Angličanem J. Cunninghamem, který vyniká značnou mrazuvzdorností a slouží jako podnož četným odrůdám.
Z odrůd, které se pěstují dodnes, uvedla holandská firma M. Koster & Zonen v roce 1904 ‚America‘, a ‚Nova Zemba‘, v roce 1909 ‚Mrs. Charles E. Pearson‘. U firmy H. den Ouden & Zonen vzniky odrůdy ‚Dr. H. C. Dresselhuys‘(1920), ‚Mr. P. den Ouden ‘ (1925) a ‚Dr. V. H. Rutgers‘(1925). Největším úspěchem firmy C. B. van Nes & Zonen byla v roce 1912 odrůda ‚Britania‘. U anglické firmy Waterer vznikly odrůdy ‚Pink Pearl‘(1897), Gomer Waterer‘(1900) a ‚Mrs. E. C. Stirling‘.