Zahradní rostliny
Charakteristika
Bambusy řadíme do čeledi lipnicovitých (Poaceae), kde tvoří vlastní podčeleď Bambusoideae. Počet druhů bambusů se odhaduje na 1500 - 2000. Taxonomie bambusů na rodové a druhové úrovni není jednotná, také orientace v sortimentu bambusů je poměrně složitá. Mnohé druhy a odrůdy se prodávání pod komerčním názvem a některé druhy vytváří klony, které se navzájem liší. Navíc jsou si některé druhy velmi podobné. Bambusy se vyskytují na všech kontinentech mimo Antarktidu a Evropu. Největší počet druhů pochází z jižní a východní Asie, především z jižní Číny, a ze střední a Jižní Ameriky. Zasahují do chladných oblastí obou polokoulí: 46 ° SŠ (Sachalin) – druh Sasa kurilensis- a 47 °JŠ (Andy v Chile a Argentině) – druh Chusquea culeou . Vystupují do vysokých nadmořských výšek – 4 200 m n.m. v severním Yunnanu v Číně a 4 500 m n.m. v Andách. Bylinné druhy se vyskytují pouze v tropech a do výšky maximálně 1700 m n.m.
Historie pěstování
V současné době jsou v Evropě a Severní Americe pěstovány asi tři stovky druhů a forem bambusů, které lze v podmínkách mírného pásma pěstovat. První rostliny bambusů byly již v 19. století dovezeny do Evropy a Severní Ameriky. Prvním importovaným druhem v Evropě byl Phyllostachys nigra v roce 1827 a v Severní Americe druh Pseudosasa japonica okolo r. 1860. Pěstování bambusů se významně rozšířilo od jižní po severní Evropu. Řada druhů je k sehnání i v České republice.
Morfologie
Bambusy se vyznačují rychlým růstem (až 1 m za 24 hodin v oblastech původního výskytu). Maximálního vzrůstu dosahují za 5 -15 let.
Stonek je dutý a rozdělený kolénky (nodus) na jednotlivé články (internodia). Kolénka mají funkci zpevňovací a růstovou, protože obsahují dělivá pletiva, která zabezpečují růst i větvení stébla. Kolénka nejsou dutá.
Listy bambusů se skládají z listové pochvy, čepele a zpravidla krátkého řapíku. V místech, kde pochva přechází v čepel, bývá malý jazýček (ligula), po stranách jazýčku jsou na okraji listů dvě ouška (auricle), na kterých jsou zpravidla štětinky (fimbrie). Pochva, jazýček, ouška a štětinky jsou hlavní určovací znaky jednotlivých druhů bambusů právě proto, že jsou různě diferencovány a vyvinuty.
Listy na postranních větvičkách mají výrazně vyvinutu čepel, zpravidla mají řapík a jejich funkce je především metabolická – fotosyntéza, transpirace. Listy jsou obměňovány postupně po několika letech. U bambusů ze severnějších nebo horských oblastí dochází k částečnému poškození listů během zimy, jednak nízkými teplotami, větrem a v jarních měsících i ostrým sluncem. V zimě a časném jaře část listů oschne, zežloutne a následně opadá. Ve středoevropských podmínkách dochází k rašení a obnovení listů v květnu až červnu. Obecně platí, že pro středoevropské podmínky jsou vhodnější druhy s menšími listy, které mají schopnost období sucha i zimy přečkat tak, že se listy srolují a dochází tak k jejich menšímu poškození. Rekordmanem ve velikosti listů mezi netropickými druhy je druh Indocalamus tessellatus, který sám dorůstá výšky pouze 1 – 1,5 m, ale listy mohou být až 10 cm široké a 60 cm dlouhé.
Listy vyrůstající přímo z kolének stébel mají velmi výrazně vyvinutou pochvu, která mnohonásobně velikostí přesahuje velmi zakrnělou čepel, a nemají řapík. Tyto listy opadávají již během růstu stébla a mají hlavně ochrannou funkci především v okamžiku, kdy nový výhon (puk) proráží povrch půdy.
Kvetení je velmi zajímavým fenoménem, neboť u bambusů se kvetení objevuje ve velkých cyklech a říká se, že určitý druh kvete celosvětově bez ohledu na klima a podmínky pěstování. Bambusy rodu Sasa kvetou zhruba v 60 letých cyklech, Phyllostachys bambusoides kvete v cyklu 120 let, i když právě klimatické podmínky délku cyklu ovlivňují, např. vJaponsku naposledy kvetl v letech 1959 – 1970. Tato simultánnost má samozřejmě výjimky a platí hlavně u klonů rostlin získaných vegetativním množením, což je hlavní praxi používaná množitelská metoda. U druhů, kde se běžně množí více klonů – např. u ekonomicky nejdůležitějšího druhu Phyllostachys heterocycla f. pubescens- dochází prakticky každoročně ke kvetení v určitých částech areálu rozšíření.
U většiny bambusů dochází k tzv. celkovému kvetení, kdy je většina listů nahrazena květy a rostlina po vyčerpání zásobních látek v podzemních oddencích odumře. K tomu dochází téměř bez výjimek u trsnatých bambusů (např. v Evropě často pěstovaný horský druh Fargesia nitida, který kvete právě v těchto letech). Porost je v průběhu několika let znovu obnoven ze semenáčků, které vyklíčí ze spadlých semen. Toto několikaleté období obnovy je jednou z příčin vymíraní pandy velké, která je potravním specialistou právě na bambusy rodu Fargesia. Méně časté je tzv. částečné kvetení, kdy rostlina několik vegetačních období pouze chřadne a následně znovu obnoví růst – např. Phyllostachys elegans. Až na výjimky jsou plodem u bambusů obilky.
Bambusy koření mělce, do hloubky 30 - 40 cm, kořenový systém je však bohatě rozvětvený.
Oddenky jsou podzemní částí stonku, ve kterých se hromadí zásobní látky vznikající v listech fotosyntézou. Z oddenku vyrůstají jednak nové výhony, které nad zemí vytvářejí stébla a jednak kořeny, které jsou sami osobě krátké. Důležitá funkce oddenku je upevnění rostliny v půdě, což díky složitosti, pevnosti oddenkového systému je zároveň velice významný protierozní prvek, pro což jsou některé bambusy využívány.
Z hlediska morfologie oddenků a následného růstu nových stébel se rozeznávají dva základní typy: pachymorfní a leptomorfní.
Pachymorfní systém je vyvinut u tzv. trsnatých bambusů (angl. clumping bamboos) – r. Fargesia, Dendrocalamus. Oddenek je krátký a zakřivený, vždy se orientuje směrem vzhůru a vyvine se v nový výhon (stéblo). Protože nové oddenky jsou velmi krátké, stébla vyrůstají těsně vedle sebe, vytvářejí trsy a do stran se rozrůstají velmi pomalu.
Leptomorfní systém je vyvinut u tzv. výběžkatých bambusů (angl. running bamboos) - r. Phyllostachys, Pleioblastus. Oddenek je dlouhý (běžně i desítky metrů), rozrůstá se do stran horizontálně, relativně velmi rychle a jen velmi vzácně se konec orientuje směrem vzhůru. Nová stébla vyrůstají z pupenů i na oddencích starých i více let. Nové stonky vyrůstají v širokém okruhu tak, jak se rozrůstají rizomy.
Půdní podmínky
Na půdu nemají bambusy speciální nároky. Rostou dobře v mírně kyselé i neutrální půdě. Velmi se odsvědčila kombinace zahradní půdy s kompostem nebo zahradním substrátem, v případě jílovitějších půd také s hrubším pískem. Půda musí být dobře propustná pro vodu, protože bambusy nesnáší dlouhodobější zamokření. Ideálním stanovištěm je poloha s dostatkem vláhy a světla, chráněná před severními a východními větry. Podmínky v zimním období jsou určující, neboť kombinace silného mrazu, větru a slunce rostlinám velmi škodí.
Výživa
Na výživu jsou bambusy podobně náročné jako trávník. Na jaře aplikujeme dlouhodobě působící hnojiva. V průběhu roku přihnojujeme dusíkatými hnojivy. Na konci léta a na podzim přísun dusíku omezíme a pro lepší přezimování přihnojujeme hnojivy s vyšším obsahem draslíku.
Světelné poměry
Vysoké druhy (r. Phyllostachys) vyžadují co nejvíce slunce. Nižší bambusy, druhy původně horské (r. Fargesia) a bambusy s velkými listy (r.Pseudosasa, Sasa, Idocalamus) dávají přednost zastínění. Na silné světlo, nedostatek vody, ale i na trvalé přemokření a mráz reagují bambusy podélným smrštěním listů.
Teplotní poměry
Bambusy nesnáší průvan a silný vítr, rostliny nevysazujeme na návětrné strany a v zimě případně chráníme před severními a východními větry např. netkanou textilií. Bambusy jsou zpravidla částečně poškozeny v průběhu zimy, nejvíce škodící je předjarní slunce a vítr.
Míru poškození zimou vyjadřujeme v několika stupních: 1. bambus nebyl v zimě poškozen, 2. omrzly a uschly listy, ale nebyly zničeny pupeny, 3. omrzly a uschly listy a byly zničeny pupeny, 4. omrzly a uschly koncové části větví, 5. omrzla a uschla celá nadzemní část bambusy, ale nevymrzly podzemní oddenky (tady můžeme bambusy ošetřit jako trávy - všechny stonky odstranit), 6. omrzla a uschla celá rostlina včetně podzemních oddenků (tady zbývá již je vyzkoušet jiný druh).
Velmi dobře snášejí naše podmínky – i několikadenní noční mrazy pod -20 °C: Fargesia nitida (nyní kvete, ale bude nová generace), Fargesia murielae, Fargesia sp. Jiuzhaigou, Fargesia denudata, Fargesia rufa, Phyllostachys bissetii, Phylostychys nuda, Ph. aureosulcata ´Spectabilis´, ´Aureocaulis´, ´Alata´a další kultivary, Ph. arcana ´Luteosulcata´, Ph. rubromarginata, Ph. humilis, Ph. viridiglaucescens, Ph. atrovaginata, Ph. vivax a další kultivary.
Nároky na vodu
Pro rychlý a zdravý růst je nezbytná pravidelná a vydatná zálivka.
Pěstování
Bambusy jsou tradiční prvek orientálních zahrad. Dobře se kombinují s keři a trvalkami, vyšší druhy se uplatňují jako solitery. Jejich hlavní zahradní hodnota spočívá v exotickém a elegantním tvaru. Jsou vhodné k výsadbě u jezírek. Zajímavě vybarvený bývá velmi často i dutý stonek.
Základní otázkou je zda se rozhodnete pro bambusy trsnaté nebo výběžkaté. Trsnaté bambusy (v našich podmínkách r. Fargesia) vytvářejí velmi pomalu se rozrůstající trsy a můžete je vysadit kamkoli. Při pěstování výběžkatých druhů se musí nové výhony likvidovat (což je velmi pracné)nebo je potřeba vybudovat kořenovou zábranu do hloubky 60 cm např. z folie nebo prázdného barelu. Výběr druhů je mnohem větší – r. Phyllostachys, kdy některé druhy dorůstají i v našich podmínkách bez problému 4 – 6 metrů. Do této skupiny výběžkatých bambusů patří i rody Indocalamanus, Pseudosasa, drobnější r.Shibatea a Sasa a velké množství druhů rod Pleioblastus.
Pokud jsou rostliny v kontejnerech, lze je vysazovat bambusy od jara do podzimu. V prvním roce doporučujeme kořeny a oddenky chránit mulčem.
Rozmnožování
Bambusy mohou být množeny v našich podmínkách několika metodami:
- 1. semeny (velmi málo reálně vyžívané pro nedostupnost semen)
- 2. řízkováním oddenků (hlavní metoda pro výběžkaté typy)
- 3. dělením trsů (hlavní metoda pro trsnaté typy)
- 4. odebírání oddělků nových rostlin s částí oddenku (výběžkaté i trsnaté typy)